Vladimír Turner již mnoho let na různých místech světa vytrvale připomíná problematické, a mnohdy silně varovné, momenty antropocénní civilizace. Dlouhá řada filmů, videí, angažovaných intervencí do veřejného prostoru, performancí, objektových instalací podává konzistentní výpověď o síle reflektovaných témat. Zakletý mechanismus spotřeba-produkce, lživost marketingových strategií, těžba neobnovitelných zdrojů, brutální devastace krajiny, masový turismus, mylná představa o možnosti spoutat organismus velkoměsta do struktury řádu, gentrifikace, bezdomovectví, nehumánní metody politických systémů. Jen vlastně znovu a znovu připomíná téma podstaty čistého lidství, osobní i společenské odpovědnosti vůči krajině, přírodě, udržitelný způsob života založený na lokální soběstačnosti. Na témata poukazuje věcně jednoduchými akty. O to intenzivněji probouzí vědomí nutnosti individuální angažovanosti. I když mají jeho konceptuální práce aktivistický charakter, často zacházející se subverzí paradoxu, nelze v nich přehlédnout výrazovou sílu čisté výtvarnosti. Prostřednictvím instalace pro nádraží Veleslavín Vladimír Turner verbalizuje sochařskou situaci s tématy udržitelné mobility, fosilních paliv, mezinárodního obchodu, vztahu automobilismus vs. vlaková doprava, exodu a nomádství jako důsledků klimatických změn. Volí formu specificky upraveného automobilu značky Volvo, a to s apelem na stálou přítomnost potenciálu přirozeného lidského zdroje. Ideje instalace bezprostředně souvisí s genezí autorova zamýšleného filmu, v němž se ocitá v roli domorodce, posledního přeživšího na zemské planetě, který začíná budovat vše potřebné k žití z odpadků všude kolem přítomných. „System Change! Not Climate Change!“ (VT)