Hmota, elementární zákon, člověk a veřejný prostor jsou pomyslné body vymezující obsahový rámec uměleckých prací Mateje Al-Ali. Z hlediska médií v něm převažují objekty, instalace, fotografie, video, performance. Při bližším průzkumu významových rovin nacházíme několik témat: vztah hmoty a procesu a jejich mentální reflexe, možnosti přenosu mechaniky jednoduchých fyzikálních zákonitostí do prostoru skupinové vztahovosti, demonstrace principů lidského myšlení/konání založeného na elementárních mechanismech, hry s materiálem, absurdity hmoty, materiálové záměny nebo například kritická reflexe působení technických obrazů. Matej Al-Ali – inspirován tezí Jana Gehla „Něco se děje, protože se něco děje, protože se něco děje.“ – otevírá veřejný prostor ke společným aktivitám, zajímá jej živost procesu neustálé proměny. Současně ale tematizuje neúprosnost plynutí času, neboť každý hmotný předmět spěje k zániku/transformaci, a mnohdy teprve tento finální moment probudí naši pozornost. V kinetické instalaci pro kladenské nádraží pracuje s formou železného stožáru: „Stožár, na který jsme zapomněli. Stále tam je, ale již jej nevnímáme. Jako čas, který nám plyne, ubíhá. Co bylo a co bude? A co je právě teď? Stojím na vlakové stanici a v brašně mám věci minulé a myslím na věci budoucí. Zastavit se neznamená nutně rezignaci. Spíše nabrat dech a koncentrovat se.“ A do vnitřku stožáru zabudovává mechanismus k pomalému obrušování pískovcového bloku: „Tyto přesýpací hodiny odkazují na čas strávený přítomný, a přitom sledujeme přesýpání minulého v budoucí. Z jednoho stavu do druhého, ubíhající čas. Ubíhající každým zrnkem a každým atomem.“ (MA-A, 2021)